titulka

titulka

10/31/13

Švédské hory - aneb pořád je co zlepšovat

Toto je můj druhý výlet do švédské přírody. Chci navštívit hory u hranic s Norskem, jsou to jediné Švédské hory pod polárním kruhem. Norové tvrdí, že jim je švédové ukradli. Jak se jmenují vám neřeknu, ale není těžké to zjistit.

Mám koupený Interrail, takže musím koupit jen místenku do vlaku. Sedačky jsou vyprodané. Beru nejlevnější lehátko. Přicházím do vlaku první. Představa vlastního kupé se rozplývá s přicházející paní se dvěma dětmi. Byly ve Stockholmu na výletě, jako každý rok. Prý je Stockholm na podzim nejhezčí. Kluk závodně lyžuje a jeho největší sen je lyžovat v Alpách. Říkám mu, že můj sen je lyžovat v Norsku. Každý chce to co nemá :). Na další zastávce přistupují do kupé ještě kluk s holkou. Mají běžky, to se mi hodně nelíbí. Já nemám ani sněžnice...




Všichni vystupují v posledním městečku, já vystupuji v poslední vesnici. Vlak už dál nejede. Sněhu je tu dost, ale dá se to zvládnout. Čeká mne 8 km chůze po silnici k parkovišti kde začínají značené cesty. Dnes mám v plánu dojít k nejbližší chatě a další dny se uvidí. Chata je vzdálena 15 km. Původní plán byla trochu vzdálenější chata. Když vidím jak opuštěné je tohle místo, představa závěru cesty za tmy nechci realizovat. Nemám GPS ani buzolu, ale po prvním výletě, jsem investoval do odpovídající mapy.

Vyrážím. Cesta je prošlápnuta trochu lidmi a trochu zvířaty. Takže sleduji značky, stopy lidí a stopy psů. Někdy jsou na cestě i stopy Losů. Soby žijí, až za polárním kruhem :) Přemýšlím, jestli Losi používají lidské cesty aby si ušetřili práci, nebo naopak. Žádného losa jsem cestou nepotkal, ani jsem po tom netoužil.




Typickým orientačním bodem švédských turistických cest jsou mosty. Poblíž jednoho takového zrovna stojím. Je tu přístřešek s ohništěm. V igelitkách nejsou schované odpadky, ale naštípané třísky na podpal. Zde končí stopy pěšáků. Dál jde stopa od běžkaře. Ten šel po zimní cestě. Rád bych se vydal po letní, ale značky byly asi nakresleny na zemi, která je pod sněhem.

Nevýhodou zimní cesty je, že ji vymysleli pro běžkaře, skialpinisty a lidi na sněžnicích. Nepočítá s tím, že by tudy šel někdo v pohorkách a vede přímo do kopce přes mokřinu. Cestu označují tyče s velkým červeným křížem. Snažím se šlapat hlavně na kameny co koukají ze sněhu, a nepropadnout do mokřiny. Postupuji  pomalu a na západním horizontu je vidět přibližující se oblačnost. Začíná pršet a během chvilky déšť přechází do sněžení. Před půl hodinkou jsem viděl tak 15 tyčí, teď vidím sotva tu nejbližší. Nedokážu určit jak jdu rychle. Vždy si určím kolik tyčí musím minout, než si dám pauzu. Na šlapání po kamenech si  nedávám pozor, chci hlavně dojít k chatě dřív, než vít zesílí.




Sklon se ze začíná zmenšovat a zlepšuje se i viditelnost. Vidím kousek přede mnou bivak a na hřebeni chatu.

No comments:

Post a Comment