titulka

titulka

9/28/12

3. týden ve Stockholmu (10. - 16. září)

Poslední dobou jsem vůbec nestíhal psát příspěvky na blog. Nestíhal jsem tak moc, že jsem si vymyslel nový způsob uveřejňování. Od dnešního dne bude každý příspěvek na blogu popisovat jeden týden. Ze začátku budou příspěvky zpožděné, musím dohnat časovou ztrátu. Až se mi to podaří, budou vycházet vždy následující týden. DOUFÁM!

Poslední příspěvek byl z víkendu 7-9 září, takže teď bych měl psát o 3. týdnu. A taky budu. Uvařte si čaj nebo kafé a hurá na čtení...

PONDĚLÍ:
Je pondělí po škole. Odpoledne nemusíme dělat žádné úkoly do školy a počasí je pořád pěkné. Rozhoduji se společně s Adamem a Ivem, že bychom mohli jít bouldrovat. Adam se evidentně první dva týdny školy věnoval hlavně sháněním materiálů o místním lezení. To není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Všechny internetové stránky tady ve Švédsku mají část nazvanou "international pages". Hledáte, proklikáváte se obsahem ke konkrétní informaci. Po 20ti až 30ti minutách zjistíte, že nemůžete nic najít. Trvalo nám dost času zjistit, že anglické verze stránek neobsahují všechny informace. Takže hledání pokračuje na švédských stránkách přeložených googlem. Tady už lze najít něco víc, ale například mapy ( i jen orientační nebo popisky cest na lezení se hledají dost těžko...

To nic nemění na to, že Adam, prošel všemi nástrahami a našel několik míst vhodných pro lezení. Dnes výbíráme místo blízko naší koleje. Bouldry jsou vzdáleny asi 6km pěšky. Ze školy, jedeme metrem na kolej. Vaříme oběd. Jíme oběd. Balíme věci a jdeme ven.

Cesta vede kolem jezera, u kterého jsme v pátek grillovali. Jdeme po severní straně jezera. Cestou nám Adam ukazuje venkovní posilovnu. Je tu snad všechno co si dokážu představit. Pravda posilovny nejsou mojí největší zábavou. Adam to tady zná, protože sem chodí běhat. Obloha se začíná zatahovat. Necháváme posilovnu posilovnou a pokračujeme v cestě.


Obloha není zatažená, protože se jedná o fotky z dalšího dne ;)


Jdeme ještě 3km směrem na východ, pořád po severní straně jezera. Bouldry se nacházejí kousek za vesnicí jménem Orhem. Po silnici vcházíme do lesa. Začíná drobně pršet, teď už to nevzdáme. Máme mapu, která připomíná dětskou čmáranici. Řešíme která čára co znamená. Jedna je silnice, další potok, cestička, hrany skal.


Lezecký sektor je jen 50-100m od silnice. Nacházíme ho hned, asi máme štěstí. Je o dost větší než sektory v Agestě. Odhaduji to tady na 25-30cest růzdných obtížností. Některé z cest jsou v převisu, takže pořád suché. V nepřevislých místech je několik cest naší úrovně, možná pod naší úrovní, ale konce cest jsou mokré. Sektor má tři část. Dvě dole, jakoby první patro. Jedna převislá a jedna svislá. Mezi nima se dá vyjít nahoru po přírodních schodech a zde je poslední malá část.

Cestou zpět nacházíme jednu pěknou vyhlídku a jednu cestu na lezení s lanem.

To je z pondělí asi všechno

ÚTERÝ:
Už si nepamatuji co se v úterý stalo, ale nejspíš to nebylo nic zajímavého.

STŘEDA:
Středa je tady ve Švédsku, malý víkend uprostřed týdne. Každý týden mám školu v pondělí a úterý. Většinou i ve čtvrtek a občas v pátek.

Volnou středu využívám k nasbírání borůvek. Chci jich nasbírat hodně abych je nasušil a mohl jíst v zimě nebo na horách. V pondělí jsem borůvky viděl na cestě k bouldru, tak se vydávám na stejné místo. Cestou dávám zastávku ve venkovní posilovně. Je to jediný sport, který tu můžu provozovat sám. Dování mne to k myšlenkám o koupi běžeckých bot. Běhají tu všichni. Úplně všichni.

Největší koncentraci borůvek, nacházím kousek za vesnicí Orhem. Rostou v místě, kde je silnici v zářezu. je jich tu tolik, že nasbírání půl litru borůvek nemusím ujít víc jak sto metrů. Prostě sedím na místě a sklízím borůvky. Když na žádné nedošáhnu, udělám pár kroků a pokračuji ve sbírání.



Mezi tím co jsem na borůvkách, jel Adam vyzvednout na letiště kamarádku. Jmenuje se Zuzka.

Večer je na nádvoří naší školy koncert. Jde o koncert klasické hudby, ale na jeho konci má být ohňostroj. Takže jedeme, stejně není co dělat. Navíc tam jdou všichni. Už teď nestíháme přijít včas, takže na sebe rychle házím bundu. Do baťohu házím foťák a několik plechovek piva. Rychle na metro.

Podle očekávání přijíždíme asi hodinku po začátku. Všude je spousta lidí, někteří ze studentů sedí i v otevřených oknech. Naházíme pěkné místo vzadu, které je vyvýšené. Dá se sedět na zábradlí. Všude je vidět a dá se pěkně fotit. Co víc si přát? Možná trochu menší zimu. Každou skladbu přestavuje řečník z okna nad podiem. Když dopijím druhou plechovku piva, začíná ohňostroj. Ze začátku je ohňostroj komponován do skladeb. Když koncert skončil, ohňostroj propukl naplno. Mám z něj jen pár fotek a všechny jsou špatné.



Po koncertu a ohňostroji jdeme ještě na moji oblíbenou vyhlídku. Jde s náma i Martin a jeho bráchové. Martinovi bráchové využili 20kg zavazadel na transport alkoholu. Není těžké to na nich poznat :D




PÁTEK:
V pátek tu prší, nic zvláštního.

SOBOTA:
V plánu je ukázat Zuzce Tyresa Národní park. Já a Adam jsem tam jednou už byli. Tentokrát bychom rádi prošli park od jihu k severu. To znamená jet ráno vlakem a přestoupit na autobus a pokračovat skoro až na konečnou. Konkrétně jednu zastávku před ní.



Sedíme v autobusu, sledujeme zastávky aby jsme nepřejeli tu naší. Adam kouká na hodinky a podle jízdního řádu už jsme naši zastávku museli minout. Přes okno je vidět moře a malý přístav pro plachetnice. Koukáme do mapy. Ha, tady je silnice blízko moře, rychle vystoupit, to dojdeme. Vystupujeme z autobusu.



Přecházíme silnici a vydáváme se polní cestou na sever. Nejsou tu žádné turistické značky ani ukazatele. Procházíme nějakou oborou. Dokonce se nám podaří zahlédnou přebíhající stádo vysoké zvěře. Vyfotit ho už bohužel nestíhám. Snažíme se jít na severo-východ, měli by jsme na razit buď na pobřeží moře nebo na hranici národního parku. Míjíme několik usedlostí a křižovatek lesních cest. Překvapivé je že realita nějak nesedí s mapou. Nechápeme to.

Držíme směr na severo-východ. Dojdeme ke křižovatce s ukazatelem na NP doleva. Je to T-čková křižovatka kde se naše cesta připojuje pod dost ostrým úhlem. Tohle místo by už v mapě být mělo. Najde ho Zuzka. Jsme úplně jinde než jsme si mysleli. Za prvé jsme z autobusu vystoupili na místě, které není na naší mapě. Mapa končí 5km od hranic národního parku. Za druhé na místo, kde chceme vstoupit do NP nám zbývá ještě 10km. Dalších 20 je přes NP. Jsem zvědavej jestli stihneme večerní grilovačku, kterou mimochodem organizujeme.

Nezbývá než si pospíšit. Rychle postupujeme ke vstupu do národního parku. Před vstupem kupujeme pití a malé jídlo. Cesta přes park vede mnohem blíž moře než cesta, kterou jsme šli minulý víkend s francouzema, ale moře stejně není pořádně vidět. Nacházíme stromy, které bobři pokáceli. Bobří hráz, ale nemůžeme najít. Adam přichází s teorií.



Tohle je tréninkové místo. Mladí bobři tu zkoušejí správně pokácet strom. Jsou pod dozorem svých zkušenějších druhů. Trénink je nutný protože při stavbě skutečné hráze, není místo na začátečnické chyby.



Tohle vysvětlení mne v duchu baví až k autobusu. Na konci výlet jsme všichni pěkně uchození a unavení.

Jak to dopadlo s grilovačkou? Dobře! Ráno jsem napsal vzkaz že možná dorazím pozdě. Jestli by někdo mohl rozdělat oheň a nanosit dříví. Přicházíme o hodinu později a oheň hoří i lidé tu jsou. Super. Mám radost. Grilujeme dokud nás zima nezažene dovnitř.


NEDĚLE:
Protože mne ještě bolí nohy od včerejška, jedu na borůvky autobusem. Na severním okraji Tyresa NP jich roste hodně. Všimnul jsem si toho včera při výletě. Borůvek potřebuji hodně, navíc jsou zadarmo.





Největší novinkou neděle je sms rybářský lístek. Kousek od jezera je cedule, která nepochybně říká: Za odeslání sms v hodnotě 50sk na číslo bla-bla, tu můžete na den rybařit. Aneb vše se tu dá platit kartou nebo smskou.


Aloha!

9/17/12

Víkend 7. - 9. zaří

13.9 pozdě večer, sedím v kuchyni na studenské koleji ve Stockholmu. Snažím se vypotit příspěvek o víkendu 7. - 9. září. Byl to první víkend v novém ubytování. Předtím jsem bydlem u kamarádů ze Stockholmu a následně u Iva z Čech na jeho koleji... Stockholm a jeho obyvatele jsem si už zvyknul a ve škole "vše" zařídil. Na páteční večer chystám s Adamem uvítací grilovačku. 

Budík zvoní v 6:00, je pátek 7.9.. Vstávám a vím, že jako první musím zjisit v jaké místnosti mám hodinu Švédštiny. Startuji notebook, koukám, hledám, googlím a nic. Nedá se nic dělat, opisuji místnosti kde byla švédština v jiných dnech. Je čas na snídani, toustový chleba s Nutelou. Kolem sedmé ráno, zavírám dveře do pokoje a vydávám se rychlou chůzí na metro. Mám to přes celý Stockholm. Líbí se mi, že metro jezdí vetšinou nad zemí a já můžu pozorovat okolí. Nejlepší část cesty je příjezd do centra přes dva mosty. Z mostů je vidět moře a jezero. Všude jsou zaparkované lodě. Miluji ten pohled po sedmé ráno.

Přicházím do školy, mám v plánu obejít všechny napsané třidy. Pokud v žádné nebude Švédština balím to a jdu zpět na koleje. Poctivě odškrtávám navštívené místnosti, kurz Švédštiny nemohu najít. Kašlu na to jedu na kolej.

Začátek gilovačky jsme stanovili na 6 hodin večer. Plakáty jsou vylepeny, promo na FB funguje. Nejvyšší čas jít připravit venkovní grill. Je na úžasném místě. Na přehu jezera, kousek o mola a malé skály zasahující až do jezera. Potřebuje vyčistit, hodně vyčistit. Zdá se mi, že ho nikdo nečistil celé léto. Odnáším z něj přibližně deset igeliek pěkné zeminy. Ale výsledek stojí zato. Jdu nanosit dříví a tím je vše připraveno. Jsem zvědav kolik přijde lidí. Řekl jsem o grilování úplně každému, koho jsem potkal. Doufám, že dorazí alespoň 10 lidí.



První doráží Adamův kamarád Martin. Rozděláváme oheň, aby až přijdou ostatní bylo vše nachystáno. Oheň zapaluji na poprvé. Ani nemusím rozfoukávat, to za mne dělá vítr. Líbí se mi to, než si uvědomím, že vítr sem žene dešťové mraky. Ohěn je pěkný, přikládáme všechno dřevo. Potřebuje hodně žhavých uhlíků na grilovaní. Ve chvíli, kdy je všechno dřevo v ohni, začíná drobně pršet. Je přibližně 17:50, chvilka před oficiálním začátkem akce. Stojíme tu u grillu tři. Já, Adam a Martin, tři Češi grilují v dešti, děláme si ze sebe srandu. Déšť po chvilce skončil, uff.

Chvilku po šesté přichází první člověk. Je to holka za Francie. To je asi ten obecnější popis co může být. Z Francie tu je tak 60% zahraničních studentů. Dobře, ještě si pamatuji že měla hnědé vlasy. Postupně přichází víc a víc lidí. Mám z toho obrovskou radost. Kolem desáté Adam napočítá 60 lidí u venkovního grilu. Jdu do kuchyně pro nůž, kečup atd. Potkám asi 15 dalších lidí, popíjejících v kuchyni. Neuvěřitelné. Beru věci, pro které jsem přišel a jdu zpět k jezeru. Party u jezera mezitím pokročila o stupínek víš a mne došlo pivo. Loučím se a jdu zjistit co se děje vevnitř. Mám štěstí v lednici je ještě jedno pivo a sedí tu holčina, kterou znám. Poznal jsem asi pře 4 hodinami . Lepší než nic. Je ze Santanderu v severním Španělsku. To znamená z Pyrenejí, z hor a to je dobré. Její jméno si pamatuji. Měla ho totiž napsané na klíčích!

Po půlnoci je čas jít spát.



Sobotní plán je jasný, navštívit jediný národní park v blízkosti Stockholmu. Tyresa national park je tak blízko, že se do něj jezdí městskou hromadnou dopravou. Výlet vymyslel Adam společně s Francouzema, které známe ze školy. Z naší koleje vyjíždíme tři - Já, Adam a Martin. Martin tu přespal po páteční grillovačce. Cesta má trvat hodinu s jedním přestupem mezi autobusy. Některé autobusy jezdí až ke vstupu do NP, jiné ne. Ještě se v autobusech moc neorientujeme. Podaří se nám vystoupit moc brzo z autobusu, který jede ke vstupu ( asi ). Docházíme pěšky. Trvá nám to tak hodinu. Adam píše francouzům, ať na nás nečekají a jdou dovnitř. Chceme se s nima sejít u nedalekého jezera. Přicházíme s krásným hodinovým zpožděním, co se dá dělat. Francouzi vybrali relativně dlouhou variantu. Ze západu do středu parku, kde je jezero. To obejdeme a budeme pokračovat směrem na sever na autobus. Přibližně 30km vycházka, proč ne?

Dá se říct, že celý park vypadá jako český les a několika jezery. Mne se nejvíc líbí, jak je tu vše rozlehlé. Na první pohled se zdá, že les nikde nekončí. Jezero od moře rozeznáte buď podle mapy nebo podle vody. Množství hub a borůvek je samozřejmostí. Co mne trochu překvapuje je malé množství rostli, které tu rostou. Mým amatérským pohledem jich tu není víc jak 10. Fotogenické jsou tak tři. Dělám sousty fotek, ale nevím jestli se mi podaří zachytit atmosféru místa.




Je nás celkem sedm. Tři češi a čtyři francouzi. Přesněji jedna francouzka a tři francouzi. Pamatuji si pouze jediné jméno. Nejsportovnější z nich se jmenuje Cedric. Zapamatoval jsem si to, protože je to jmenovec jednoho z nejslavnějších francouzských bikerů - Cedric Gracia.

Blížíme se k centrálnímu jezeru. Krajina se začíná měnit nejsou tu skoro řádné živé stromy. Připomíná to náhorní plošiny v Norsku. Jen tady jsme maximálně 70m nad mořem a v Norsku jsem byl v cca 1000 m nad mořem. Důvodem je požár, který park zasáhl v minulosti. Les se sem doteď nevrátil. Po chvilce přicházíme k jezeru, které chceme obejít. Dáváme svačinu, pozorujeme rybáře. Adama s Martinem nenapadne nic lepšího  než se vykoupat. Nemusím říkat, že jsme ve stínu a je tu zima. Snaží se přemluvit ostatní. Vysvětlujem jim, že  to není dobrý nápad. Teď už to nemůžou vzdát, hop a jsou ve vodě. 90s je až dost.



Obcházíme jezero. Je tu několik pěkných vyhlídek, většina z nich je vybavena ohništěm. Velmi luxusním ohništěm! Správa parku připravuje dřevo, které je schované v zastřešené bedně. Místní si do parku berou hlavně věci na grilovaní. závidím jim. Tohle se mi hodně líbí člověk přijde k ohništi a dřevo je připraveno. Nejspíš to dělají, aby lidé nekáceli stromy v národním parku. Za zmínku také stojí švédský pojem nouzového přístřešku - shelter. Tady je to chatka bez dveří, je možné v ní pohodlně přespat jen se spacákem a karimatkou.



Cestou zpátky pozoruji místní. Mám pocit, že tu žijí dvě skupiny Švédů - "z předměsti" a "z centra". Liší se téměř ve všem. Mám radši lidi z předměstí. Chodí na procházky, běhají, cvičí jezdí na kole a usmívají se. Není výjmečné, že mne někdo z nich osloví. Bez důvodů, prostě jen tak ze zájmu. Lidi, které potkávám v metru nebo cestou do školy, jsou často úplně opační. Nevím čím to je, možná se Švédi, cítí venku mnohem uvolněnější.

Na konci výletu máme v nohách tak 30km, když nepočítám cestu pěšky do parku. Mám pocit, že Francouzi toho mají dost. Nedivím se jim, i já už skoro necítím nohy. Nic neříkají, trasu vymysleli oni, my za nic nemůžeme. Jsme to v tom nevinně. To se nám nestává často! V autobuse většina lidí usíná, známka pěkného výletu. Loučíme se a já s Adamem vyrážíme na kolej.






V sobotu se už nic zajímavého nestalo a nebo si to nepamatuji. Nedělám nic. Hurá na neděli!

Vstávám asi v 10 dopoledne. Jsem domluvený s Isakem, že půjdeme na houby. Isak je chlapík u kterého jsem spal první noc ve Stockholmu. Mám jít já, on a jeho kamarádi. Sraz je v centru, před bytem jednoho z kamarádů. Kamarádi jsou nakonec kamarádky. Jedna blonďatá jedna hnědovlasá. Jména nejsou důležitá a taky nevím jestli si je pamatuji správně.

Isak vlastní BMW! Řídí ho úplně stejně jako kolo. Za pomoci holek se mu podaří vymotat ze Stockholmu. Možná se to nezdá, ale Stockholm je na projíždění autem dost složitý. Jedno vím jistě směřujeme na sever. Poznávám T-centralen a dálnici na letiště. Odbočujeme na dálnici do Vaxholmu. Vaxholm je hlavní město Archipaleaga.

Isak staví auto na krajnici dálnice. Přijde mi to hodně laxní, ale dálnice tu nejsou tak vytížené. Několik podobně stojících aut, jsem viděl po cestě. Asi je to v pořádku. Houby se tady nesbírají v hlubokém lese ale na okrajích. Nejčastěji se sbírají lišky. Rostou tu ve třech druzích a dvou barevných provedeních - žluté a černé. Pro Čechy jsou lišky jedny konkrétní houby, Švédi tak nazývají několik podobných druhů.

Směřuje lesem nejdřív od dálnice a pak prý k moři. Vůbec nevím kde jsem. Isak i holčiny jsou v pohodě, snad to tu mají nachozené. Houby rostou ve velkých skupinách. Když jednu z nich najdete hned máte 300g hub.



U moře dáváme pauzu na oběd. Na místo čaje je v termosce káva. Skadinávské země konzumují prý nejvíc kávy v Evropě. Tady ve Švédsku se často podává zdarma. Při obědě probíráme spoustu témat. Porovnáváme Českou Republiku se Švédskem. Řešíme, jak připravit jídlo z nasbíraných hub atd. Jsou to pohodoví lidé. Jsem rád, že je znám.



Cestou zpátky si zajíždíme do Vaxholmu. Jedna z holek tu potřebuje něco vyřídit. Mezitím mi Isak ukazuje kam jet na kajaku a kde spát. Vaxholm je typické rybářské maloměsto se spoustou dřevěných domů a velkou pevností na ostrově.

Cestou do Stockholmu, uvízneme v dopravní zácpě. Uvědomím si, že je neděle a zítra se jde zase do školy. Ach jo! Chtěl bych nekonečný víkend!


9/6/12

Zápisek ze 6. září


Je 6. Září skoro deset hodin večer. Celý den si říkám, že dnes musím napsat něco nového na blog. Od minulého článku se stalo spousty věcí, a to jsem ještě mnoho z nich dávno zapomněl. Abych nezapomněl, co jsem dělal v nejbližší minulosti a dnes. Napíšu to rovnou a k minulým dnům se vrátím časem. Doufám.

Nevzdálenější čas, který si pamatuji je úterý 4. Září večer. Jsem na koleji v městské části Farsta, na jižním okraji Stockholmu. Sedím v kuchyni společně s Adamem z Čech a snažíme se nabootovat můj notebook.  Ten přestal fungovat v pátek, pokud si to dobře pamatuji.  Nahodit zpátky Windows není vůbec rychlá věc. Sedíme u počítačů v jídelně asi do půl třetí ráno. Ještě že další den, vlastně až do pátku nemám žádnou školu. Bootování má i své výhody, konečně jsem shlédl film Casablanka. Vůbec nevím, proč jsem se k němu nedostal dřív. Je přesně tak dobrý, jak všichni říkají. Skutečně mne nezklamal, bavil jsem se od začátku až do konce. Po oživení notebooku a dokoukání filmu jdem konečně spát. Usínám ihned po ulehnutí do postele.

Je středa přibližně čtvrt na jedenáct dopoledne. Probouzí mne sluníčko, které svítí přes okna bez záclon.  Vstávám, kouknu na hodinky a nechápu, proč jsem vstal tak pozdě. Teprve po chvilce mi dochází, co jsem dělal včera, a že jsem spal 7 hodin. OK. V kuchyni potkávám Adama, jak ještě s ospalkama v očích připravuje snídani. Chápu a nic neříkám.

 Adam v Čechách studuje skoro to samé jako já. Skoro znamená, že já studuji dopravní stavby a on pozemní. Ve Stockholmu na KTH to znamená, že ze 4 předmětů máme tři společně. Jo ještě já mám švédštinu a Adam angličtinu. Takže z pěti tři. Ve středu máme tento týden volno. Rozhodujem se jít hledat bouldrové sektory na místě jménem Agesta. Není to daleko od koleje. Problém je obecně s hledáním informací o lezení tady ve Švédsku. Mapy na internetu jsou povětšinou jen čárové a tak na úrovni 10ti letého dítěte. Měřítko samozřejmě není součástí mapky/náčrtku. Nevadí. Jsme připraveni to zkusit. Obkresluji mapku a vyrážíme.

Cesta začíná autobusem 181 na jeho konečnou stanici Farsta stand (taky se sem dá jet metrem). Od konečné autobusu pokračujeme pěšky, podle mapy v mobilu. Na první pokus jdeme přesně na druhou stranu než potřebujeme. Kurz srovnáváme u prvního ukazatele s názvy ulic. Na podruhé je již všechno v pořádku. Mostem přes jezero definitivně opouštíme Stockholm. Dál už jsou jen lesy. Dobře, ještě jsou tu stáje a několik koní J.



Jdeme po silnici směrem na jih. Mapka z internetu říká, že lezecké sektory jsou poblíž malé téčkové křižovatky. Měl by být jeden na východ od ní a dva na jihozápad od křižovatky. To je vše co víme. Nejdříve zkoušíme najít sektor na východě. Vstupujeme do lesa. Kameny na lezení jsou tu téměř všude. Snažíme se najít místo, kde jsou na kamenech malé šipky. Šipky označují jednotlivé cesty. Místo šipek nebo sektorů nacházíme nepřeberné množství borůvek. Jsou úplně všude. Je obtížné tu chodit, člověku je líto, že nemůže sníst všechny borůvky. Nejlépe se chodí do kopce, borůvky jsou v úrovni rukou a jsou obrovské.



Žádný sektor na tomto místě nenacházíme. Vytváříme si vlastní boulder v jedné prasklině. Zdá se mi to celkem jednoduché a jsem za to rád. To ještě netuším, jak moc mne tato cesta vyučí. Prasklina je tak 4cm široká a tvoří směrem nahoru pozvolný pravý oblouk. Bohužel chyty berou v obráceném směru. Tzn. ruce musím mít od praskliny směrem doprava. Dělá mi to hrozné problémy. Nemůžu se dostat přes první dva kroky.

Nechávám tedy jít Adama, ten to krátké chvilce vyleze. Ajaj teď musím. Nechávám si poradit a snažím se realizovat Adamovy rady. Nepomáhá to.  Nakonec se mi daří první skoky nějak přeskákat. Ani nevím, jak přesně jsem to udělal. Po dvou krocích, už je prasklina skoro vodorovná. Mám v ní obě ruce, nohama se skoro nedržím. Pomalu ručkuji k hornímu okraji. Uff! Mám to. A dost sedřené ruce taky. Že to se mnou bude, až tak zlé jsem nečekal J Na tomto místě se nám už nic dalšího nelíbí.

Jdeme zkusit najít sektory na západ od silnice. Náhodně určíme místo, kde opustíme silnici a vydáváme se od ní směrem na západ. Les je plný kamenů a malých skalních hřebenů. Z vrcholů hřebenů je vidět nad špičky stromů. Příroda se mi tu líbí. Dělám několik fotek. Po námi je relativné hluboký průsmyk, tady by mohlo něco být. Scházíme dolů a taky že jo. Vidíme první špiku. Je malá tak 5cm maximálně. Máme radost. Rozhlížíme se a vidíme další. Je jich tu tak 6 na jedné straně a dvě na protější straně. Daří se nám vylézt 4 ze šesti cest. Dvě na protější stěně jsou na nás moc těžké.





Když nás to přestane bavit. Teda, když nám začnou docházet síly, přesouváme se k dalšímu sektoru. Měl  by být ještě od kus dál na západ. Nacházíme ho po chvilce. Nejdříve je objevena jeho jižní půlka. Zde jsou cesty dost těžké. Místo lezení sbíráme borůvky. Přichází čas návratu. Autobus z lesa do civilizace jezdí jednou za hodinu. Nikdo z nás ho nechce zmeškat. Rychle balíme věci a spěcháme směrem k zastávce. Úplnou náhodou narážím na severní půlku sektoru. Je poměrně velká, ale kolik je tu cest nestíhám spočítat. Od pohledu by měli být jednodušší než ty na jihu.

Autobus stíháme bez problému. Autobus přijíždí. Najednou si uvědomuji, že tramvajenku mám až na dně baťohu. Rychle vyhazuji věci z baťohu a hledám bundu. Jsem asi v půlce a řidič mne nechává nastoupit bez placení. Díky mu. Svezeme se až na konečnou, Farsta centrum. Zde nakoupím jídlo na večeři a hurá domů.

Po večeři se jdu projít podél jezera. Hodinová procházka. Po třiceti minutách chůze se otáčím a jdu zpět. Přicházím akorát včas. Naše patro se zrovna chystá na výpravu za poznáním zbylých lidí v domě. Ob dvě patra nad námi žije skupina Španělů. Pod nimi jsou Němci s Francouzi. Nechápu jak je možné že jsme jediné patro bez holek! Na druhou strany jsem nejvíc multikulturní a zkrz okno můžeme na terasu.



Pozdě v noci připravuji plakáty na páteční grilovačku a zabijím čas u netu. Vyvěsím plakáty dolů do chodby. Je nemožné je přehlídnout! Jdu spát. Dobrou…

Je 0:23, 7. Září od devíti ráno mám švédštinu, poslední co musím dnes udělat je vyvěsit tento příspěvek na internet. Zase jsem nestihl napsat vše, co jsem chtěl. Dnes už mne psát nebaví…
Hm… tak příspěvek dám na internet, až Francesko dořeší úkoly. Je tu totiž jen jeden kabel na internet. Router bude až v sobotu. V tu sobotu, kdy bych měl být na cestě do Helsinek. Ale o tom až někdy.