Poslední příspěvek byl z víkendu 7-9 září, takže teď bych měl psát o 3. týdnu. A taky budu. Uvařte si čaj nebo kafé a hurá na čtení...
PONDĚLÍ:
Je pondělí po škole. Odpoledne nemusíme dělat žádné úkoly do školy a počasí je pořád pěkné. Rozhoduji se společně s Adamem a Ivem, že bychom mohli jít bouldrovat. Adam se evidentně první dva týdny školy věnoval hlavně sháněním materiálů o místním lezení. To není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Všechny internetové stránky tady ve Švédsku mají část nazvanou "international pages". Hledáte, proklikáváte se obsahem ke konkrétní informaci. Po 20ti až 30ti minutách zjistíte, že nemůžete nic najít. Trvalo nám dost času zjistit, že anglické verze stránek neobsahují všechny informace. Takže hledání pokračuje na švédských stránkách přeložených googlem. Tady už lze najít něco víc, ale například mapy ( i jen orientační nebo popisky cest na lezení se hledají dost těžko...
To nic nemění na to, že Adam, prošel všemi nástrahami a našel několik míst vhodných pro lezení. Dnes výbíráme místo blízko naší koleje. Bouldry jsou vzdáleny asi 6km pěšky. Ze školy, jedeme metrem na kolej. Vaříme oběd. Jíme oběd. Balíme věci a jdeme ven.
Cesta vede kolem jezera, u kterého jsme v pátek grillovali. Jdeme po severní straně jezera. Cestou nám Adam ukazuje venkovní posilovnu. Je tu snad všechno co si dokážu představit. Pravda posilovny nejsou mojí největší zábavou. Adam to tady zná, protože sem chodí běhat. Obloha se začíná zatahovat. Necháváme posilovnu posilovnou a pokračujeme v cestě.
| Obloha není zatažená, protože se jedná o fotky z dalšího dne ;) |
Jdeme ještě 3km směrem na východ, pořád po severní straně jezera. Bouldry se nacházejí kousek za vesnicí jménem Orhem. Po silnici vcházíme do lesa. Začíná drobně pršet, teď už to nevzdáme. Máme mapu, která připomíná dětskou čmáranici. Řešíme která čára co znamená. Jedna je silnice, další potok, cestička, hrany skal.
Cestou zpět nacházíme jednu pěknou vyhlídku a jednu cestu na lezení s lanem.
To je z pondělí asi všechno
ÚTERÝ:
Už si nepamatuji co se v úterý stalo, ale nejspíš to nebylo nic zajímavého.
STŘEDA:
Středa je tady ve Švédsku, malý víkend uprostřed týdne. Každý týden mám školu v pondělí a úterý. Většinou i ve čtvrtek a občas v pátek.
Volnou středu využívám k nasbírání borůvek. Chci jich nasbírat hodně abych je nasušil a mohl jíst v zimě nebo na horách. V pondělí jsem borůvky viděl na cestě k bouldru, tak se vydávám na stejné místo. Cestou dávám zastávku ve venkovní posilovně. Je to jediný sport, který tu můžu provozovat sám. Dování mne to k myšlenkám o koupi běžeckých bot. Běhají tu všichni. Úplně všichni.
Největší koncentraci borůvek, nacházím kousek za vesnicí Orhem. Rostou v místě, kde je silnici v zářezu. je jich tu tolik, že nasbírání půl litru borůvek nemusím ujít víc jak sto metrů. Prostě sedím na místě a sklízím borůvky. Když na žádné nedošáhnu, udělám pár kroků a pokračuji ve sbírání.
Mezi tím co jsem na borůvkách, jel Adam vyzvednout na letiště kamarádku. Jmenuje se Zuzka.
Večer je na nádvoří naší školy koncert. Jde o koncert klasické hudby, ale na jeho konci má být ohňostroj. Takže jedeme, stejně není co dělat. Navíc tam jdou všichni. Už teď nestíháme přijít včas, takže na sebe rychle házím bundu. Do baťohu házím foťák a několik plechovek piva. Rychle na metro.
Podle očekávání přijíždíme asi hodinku po začátku. Všude je spousta lidí, někteří ze studentů sedí i v otevřených oknech. Naházíme pěkné místo vzadu, které je vyvýšené. Dá se sedět na zábradlí. Všude je vidět a dá se pěkně fotit. Co víc si přát? Možná trochu menší zimu. Každou skladbu přestavuje řečník z okna nad podiem. Když dopijím druhou plechovku piva, začíná ohňostroj. Ze začátku je ohňostroj komponován do skladeb. Když koncert skončil, ohňostroj propukl naplno. Mám z něj jen pár fotek a všechny jsou špatné.
Po koncertu a ohňostroji jdeme ještě na moji oblíbenou vyhlídku. Jde s náma i Martin a jeho bráchové. Martinovi bráchové využili 20kg zavazadel na transport alkoholu. Není těžké to na nich poznat :D
PÁTEK:
V pátek tu prší, nic zvláštního.
SOBOTA:
V plánu je ukázat Zuzce Tyresa Národní park. Já a Adam jsem tam jednou už byli. Tentokrát bychom rádi prošli park od jihu k severu. To znamená jet ráno vlakem a přestoupit na autobus a pokračovat skoro až na konečnou. Konkrétně jednu zastávku před ní.
Sedíme v autobusu, sledujeme zastávky aby jsme nepřejeli tu naší. Adam kouká na hodinky a podle jízdního řádu už jsme naši zastávku museli minout. Přes okno je vidět moře a malý přístav pro plachetnice. Koukáme do mapy. Ha, tady je silnice blízko moře, rychle vystoupit, to dojdeme. Vystupujeme z autobusu.
Přecházíme silnici a vydáváme se polní cestou na sever. Nejsou tu žádné turistické značky ani ukazatele. Procházíme nějakou oborou. Dokonce se nám podaří zahlédnou přebíhající stádo vysoké zvěře. Vyfotit ho už bohužel nestíhám. Snažíme se jít na severo-východ, měli by jsme na razit buď na pobřeží moře nebo na hranici národního parku. Míjíme několik usedlostí a křižovatek lesních cest. Překvapivé je že realita nějak nesedí s mapou. Nechápeme to.
Držíme směr na severo-východ. Dojdeme ke křižovatce s ukazatelem na NP doleva. Je to T-čková křižovatka kde se naše cesta připojuje pod dost ostrým úhlem. Tohle místo by už v mapě být mělo. Najde ho Zuzka. Jsme úplně jinde než jsme si mysleli. Za prvé jsme z autobusu vystoupili na místě, které není na naší mapě. Mapa končí 5km od hranic národního parku. Za druhé na místo, kde chceme vstoupit do NP nám zbývá ještě 10km. Dalších 20 je přes NP. Jsem zvědavej jestli stihneme večerní grilovačku, kterou mimochodem organizujeme.
Nezbývá než si pospíšit. Rychle postupujeme ke vstupu do národního parku. Před vstupem kupujeme pití a malé jídlo. Cesta přes park vede mnohem blíž moře než cesta, kterou jsme šli minulý víkend s francouzema, ale moře stejně není pořádně vidět. Nacházíme stromy, které bobři pokáceli. Bobří hráz, ale nemůžeme najít. Adam přichází s teorií.
Tohle je tréninkové místo. Mladí bobři tu zkoušejí správně pokácet strom. Jsou pod dozorem svých zkušenějších druhů. Trénink je nutný protože při stavbě skutečné hráze, není místo na začátečnické chyby.
Tohle vysvětlení mne v duchu baví až k autobusu. Na konci výlet jsme všichni pěkně uchození a unavení.
NEDĚLE:
Protože mne ještě bolí nohy od včerejška, jedu na borůvky autobusem. Na severním okraji Tyresa NP jich roste hodně. Všimnul jsem si toho včera při výletě. Borůvek potřebuji hodně, navíc jsou zadarmo.
Největší novinkou neděle je sms rybářský lístek. Kousek od jezera je cedule, která nepochybně říká: Za odeslání sms v hodnotě 50sk na číslo bla-bla, tu můžete na den rybařit. Aneb vše se tu dá platit kartou nebo smskou.
Aloha!
No comments:
Post a Comment