Namotání lana do lodního šroubu by největší zážitek z plavby, ale dlouho si budu pamatovat i několik dalších. Jsou to takové drobnosti, vytažené z neuvěřitelného týdne na plachetnici. Možná mi vše přišlo tak dobré, protože jsem v den odjezdu odevzdal svou diplomovou práci. Těžko říct.
Slyšeli jste někdy o nebeských hodinách? Ne? To já do předminulého týdne taky ne. Plujeme v noci a z důvodu, který jsem zapomněl, potřebujeme vědět kolik je hodin. Zrovna se někdo zvedá, že se dojde kouknout do salonu na hodiny. Když instruktor: "A víte jak odečíst čas z oblohy?". Nikdo neví.
Takže, jak to je. Většina lidí dokáže nakonec najít souhvězdí malý a velký vůz. Konec oje malého vozu je hvězda jménem Polárka. Ta vždy ukazuje cestu na sever, tzn. je nad severním pólem. Země se otáčí kolem své osy za 24 hodin. Zemská osa protíná póly. Při pohledu ze Země se noční obloha otočí kolem polárky za 24 hodin. Malá ručička nebeských hodin je mezi polárkou a zadní částí velkého vozu. Šest hodin je na horizontu a ostatní čísla jsou umístěny obráceně (9 je vpravo a 3 vlevo). Nebeské hodiny ukazují nebeský čas, na náš čas se musí převést (viz google). Dobré, že jo?
Každý večer nebo spíš brzké ráno když jdeme spát, tak instruktor hraje na kytaru staré country písničky. Nejlepší je, že když vstáváme hraje je taky. Pravděpodobně to tak dělá už dlouho, hraje fakt dobře. Asi nejlepší možná večerka a budíček. Především když kotvíme v zátoce a všude okolo je ticho.
Od začátku jsem se těšil na jednu věc. Naše plachetnice byla vybavena na plachtění se spinakrem. To je ta velká barevná plachta vlající před plachetnicí. Složité je vytažení a složení této plachty. Takže to nebudu popisovat. Několik minut běháme po palubě a uvazujeme všechny možné lana. Po kontrole je možné spinakr vytáhnout nahoru. Stojím na přídi a koukám zda se do něčeho nezamotává. Když je plachta vytahována nahoru vidím kolem sebe jen pohybující se červenou látku. Okamžitě ztrácím orientací a jen čekám, až se plachta nafoukne. Plachetnice se spinakrem vypadá dobře a pluje rychle.
Je ráno a společně s dalšími šesti plachetnicemi kotvíme na bójkách v zátoce. Když dosnídáme a chystáme se k vyplutí, instruktor se ptá: "Ukážeme jim jak se vyplouvá?". Souhlasíme. "Takže vytáhněte plachty". Kotvíme na nejmenší možné hloubce a ostatní plachetnice jsou za námi. Když začneme vytahovat plachty znervózní. Plachty máme vyvláté po větru a odvazujeme se od bójky. Tohle asi ještě neviděli. Dotahujeme plachty a bez hluku motoru odplouváme. Vítr ustane přesně na konci zátoky. Stále na nás vidí, takže použít motor by byla ostuda. Místo toho přinášíme první raní piva a čekáme na vítr. V té chvíli je mi líto, že nemáme na lodi českou vlajku.
A to je vše!