titulka

titulka

11/12/13

Švédské hory - aneb pořád je co zlepšovat 2. díl

Koukám že minulý příspěvek jsem ukončil dost rychle. Takže v něm ani není to co jsem chtěl napsat. No nevadí stejně si 20 lidí přečetlo. Co se stalo dál?

Po dlouhé cestě rovně do kopce za pěkného sněžení, se dostávám k nouzovému bivaku. Počasí se pomalu zlepšuje. Už jsou vidět celé tři tyče, to je třikrát lepší než před půl hodinou. Není čas na zdržování. Píši vzkaz do knihy návštěv. Kdo jsem, odkud a kam jdu. Házím baťoh zpět na záda a vyrážím z bivaku.

Cesta už není tolik do kopce a jde se mi mnohem líp. Všechno je v pohodě, dokud se mi jedna noha nepropadne až po rozkrok dolů. Jasně, je tam potok. Zdá se, že voda neteče do boty. To se změní když se pokouším nohu vyndat. Mým návlekům čas od času povolí oko, co je přitahuje k botě. To se stalo přesně teď. Botu mám úplně mokrou. Je -6°C. Výborně.

Okamžitě se otáčím a rychle jdu zpět k bivaku. V podvědomí si říkám, že je fakt blízko, že jsem tam před chvilkou byl. Ve skutečnosti to zas tak blízko není. Z počátku je mokrá bota jen mokrá, ale začíná mrznout a těžknout. Uvědomuji si, že tohle už není úplně sranda. Rozhodně nechci mít nohu přimrzlou k botě. Tak v botě zkrčuji a natahuji prsty, to trochu komplikuje chůzi. Z přemýšlení se proberu 20 m před bivakem. "HoHoHo to by jsme měli" proběhne hlavou.





V bivaku okamžitě rozdělávám oheň v malých kamnech. Bohužel zde není dostatek dřeva na klidnou noc. Přesně tu jsou jen čtyři polena na přiložení, pak mám dvě role toaleťáku ( ano i těma se dá přikládat) a půl litru alkoholu jako palivo do vařiče. Namočenou botu vycpu toaleťákem a dám vařit na kamna :) Mezitím koukám co zde nechali minulé návštěvy. Jediná praktická věc je další alkohol do vařiče. Když dojde dřevo a papír je bota polosuchá. To je dobré. Seru na to. Jdu spát a zítra na vlak.

Je hrozná zima. Topím si vařičem, alkoholu je dost. Vnucuji si, že nesmím jít v noci na malou. Což se mi hned začne chtít :)

Otvírám dveře do předsíně a chci otevřít dveře ven. Hned jak vezmu za kliku a trochu pohnu dveřmi vítr mi je vytrhne z ruky. Slyším ránu, jak dveře narazí do stěny bivaku. Najednou koukám na úplně jasnou oblohu. Všude je měsíční světlo, které se odráží od sněhu. Na horizontu jsou vidět světla malých vesniček. Málem jsem se po... a čumím s otevřenou pusou. Vzpamatuji se, až když mi začne být zima. Doteď si ten pocit pamatuji.

Za tu dobu vítr vytáhl všechno teplo z bivaku. Koukám na dveře. Zůstali na pantech, to je dobré. Zavírám je a jdu ke kraji verandy na malou. Rychle zpátky dovnitř. Myslím, že tu mám krásných -10°C. Beru si na sebe úplně všechno oblečení i boty a lezu do spacáku. Topím vařičem celou noc.




Když ráno odcházím z bivaku je hezky a téměř nefouká. I přesto vůbec nepochybuji o tom že se dnes vracím do Stockholmu. Tohle bylo až dost zážitků.