titulka

titulka

10/13/14

plachetnice Řecko 2014

Probírám asi 60 fotek z dovolené na plachetnici a přemýšlím jak bych je podal. Vidím, že některé se nepovedly, některé nepovedené bude možné použít a některé nevím proč jsem fotil. Když mám psát ke každé fotce pár řádků bude snazší začít od konce.


Člověk myšlenkami ještě na plachetnici, dobře minimálně v Aténách. Dvoucentimetrové fousy nechtějí dolů. Měl bych je vyfotit před návratem do kanceláře a vůbec do reality. Kurva, říznul jsem se....


Přibližně šest večer a poslední Antická památka co jsme navštívili. Pro mne asi nejpůsobivější. Na fotce desetina z původního chrámu. V pozadí Akropole.


Pohled z Akropole. V popřední zbytky Antického divadla v pozadí moderní Atény, které jsou kolem dokola obehnané kopci.


Atény mimo věcí z dějepisu jde o největší město Balkánu, to říká mnohé. Při procházkách jsme nalezli Africkou, Arabskou, Pákistanskou, Afgánskou, Ruskou a Polskou čtvrť a je jich tu určitě mnohem víc. Město je neuvěřitelně namačkané a nepromyšleně postavené, přesto působí celkově příjemným dojmem.


Celkem dvakrát jsme plachtili mezi tankery čekajícími na odbavení v přístavu Pireus (Atény). Zvláštní pocit plachtit mezi loděmi dvacetkrát delšími a vysokými jak bytový dům. Myslím, že nás všichni sledovali a my sledovali je zda se nerozjíždí...


Posádka vyvažuje při jedné z mnoha stoupaček



I v Řecku občas prší. Ale nikomu to nevadí pokud při tom fouká vítr. Dokonce jsme projeli malou bouří. Na fotce nejsou vytažené plachty protože zrovna opouštíme úžinu mezi ostrovem Poros a ostrovem Pelopones.


Město a přístav Poros ve výše jmenované úžině. Prý nejhezčí příjezd na kotviště v Saronském zálivu. My zklamání nebyli.


Západ slunce jak z Karibiku. Po dlouhé době noc na bóji yachtclubu, tak můžeme noci pít a spát.


Začátek plavby. Vytáhněte plachty, cíl je za horizontem. Celkově jsme napluli 220 námořních mil a velkou většinu z toho pod plachtami. Super posádka, super 1th mate a super týden.

Příště na sever!

9/14/14

Praktické informace - Řecko 2014

Moje zkušenosti z celých dvou plaveb neumožňují napsat lepší praktické informace než si dokážete vygooglit na internetu. Ale asi je mojí prací nějaké napsat.

JÍDLO:
Na lodi je vybavená kuchyň, obsahuje sporák, ledničku a někdy troubu. Je zde nádobí (talíře, hrníčky, sklenky, kastroly, pánve, příbory a jiné nástroje) a není nutné žádné nádobí vozit.

Ideální jsou jídla které se dají uvařit rychle a snadno, na druhou stranu iniciativě se meze nekladou. Mám dobré zkušenosti s Expres menu, je to instantní jídlo, které stačí ohřát ve vodě. Na kvalitu si zatím nikdo nestěžoval.

Na snídaně ale hlavně na svačiny jsou ideální věci, které stačí pouze nakrájet (ovoce, salámy, sýry, pečivo), aby se snídaně a svačina dala snadno připravit za plavby. Na lodi má člověk většinou celkem hlad a tak by "zakusovacích" věcí měl být dostatek.

Mnoho zátok a téměř všechny osady jsou vybaveny krčmou a nebývá problém sehnat alespoň jednu restauraci denně

Osobně bych v Čechách nakoupil expres menu třeba na 4 hlavní jídla, kdyby jsme kotvili někde kde není restaurace, případně pluli dlouho bez zastávky. Nákup na snídaně a svačiny bude možné provést na každém ostrově. Ale ideální je všechny trvanlivé věci (mléko, pivo, atd.) nakoupit hned na začátku. Čím je lednička plnější tím déle vydrží chladná. A myslím, že by jsme se mohli snažit jít jednou denně někam na večeři/oběd. Pokud budeme chtít vařit všechny jídla na lodi bylo by dobré sestavit jídelníček a nakoupit přesně to co budeme potřebovat.

CO S SEBOU:
Nutné je mít teplou bundu, teplé dlouhé kalhoty a dvoje boty (jedny nebo více na pobřeží a jedny pouze na loď). Boty na loď nebudou sandále nebo žabky (pokud bude teplo a klidné moře chodí se na boso, pokud zima a divoké moře, tak si v žabkách ukopnete prst). Vemte si oblečení spíš na všechny možné typy počasí než osm triček a troje kraťasy. 

Mne stačila čtyři trička (spaní, loď, dvě mezi lidi :), plavky, kraťasy, dlouhé kalhoty, podvlíkačky, mikina, moira, bunda

Všichni se sbalí do baťohu/tašky, která se dá zmačkat/složit. Na lodi není žádné místo na kufr. 

Bylo by dobré vzít šnorchlovací vybavení pokud máte, alespoň dvoje nebo troje by se nám hodilo. Další dobrou věcí jsou čelovky pokud máte vemte (ideálně s červeným světlem).

Dále je nutné mít silný opalovací krém, sluneční brýle a ideálně nějakou kšiltovku.

Na spoustu věcí jsem určitě zapomněl, tak použijte fantazii :)

PLAVBA:
Nejdřív bych představil plavbu tak jak bych ji chtěl realizovat já. To nikomu nebrání mi napsat svoje nápady. Nakonec bude plavba stejně kompromisem do kterého významně mluví počasí, momentální nálada a další drobné vlivy. Nechci zde ani psát kam a kdy poplujeme protože nic není jisté a ušetříme si tak zklamání. Přesto je plán na fb...

Jako první si myslím, že by bylo pěkné plout bez GPS (bude zapnutá pro případ nouze, ale nebudeme podle ní navigovat) a autopilota. To přináší výhodu v tom, že se nebudeme na lodi nudit. Plavba bez GPS vyžaduje kormidelníka a navigátora. To znamená že bychom se střídali u kormidla a mapy.

Kormidelník nejen že kormidluje loď a na kompasu udržuje daný kurz, ale především je jediný člověk na palubě kdo je ve "službě". To znamená, že dává pozor na posádku i ostatní lodě, bójky a ostrovy na moři. To taky znamená, že ho musí všichni ostatní poslouchat (alespoň v rámci možností). Na lodi vždy velí jen jeden člověk a tím je kormidelník nebo skipper nebo first-mate, v běžných případech kormidelník. Skipper a first-mate jsou spíš "kancelářské krysy". :)

Navigátor obsluhuje dalekohled (případně náměrný kompsas), hodinky, mapu, pravítka a tužku. Jeho jedinou povinností je vědět kde jsme a jakým kurzem máme plout. V ideální případě ví i kdy a kam dorazíme. Navigování podle kompasu je poměrně jednoduchá věc, myslím že to dokážu naučit každého z vás. Pokud si to stihnu před plavbou alespoň jednou zopakovat.

Bude nás na lodi 7, pokud by jsme se točili všichni po 30 min. Tak by každý během tři a půl hodiny jednou kormidloval a jednou navigoval. Ten kdo nekormidluje nebo nenaviguje má vesměs volno, maximálně je jednou za čas nutné přenastavit plachty. Ke změně nastavení plachty je většinou potřeba víc lidí než dva.

A to vše co mne napadá :)


8/1/14

Kolo

Je 1.8 večer a minulý měsíc nevyšel druhý příspěvek na blogu. Hlavní zábavou byla práce u počítače, které nikoho nezajímá a není důvod o ní psát. Ale plán je jasný dva příspěvky za měsíc. Odpoledne jsem přemýšlel o čem napsat... Bydlely tu dvě Švýcarky... Byly jsem na kole na zmrzlině v centru... Kolo? Jasně mohl bych napsat něco kolech :)


Přes dva roky mám starého favorita je složen ze dvou favoritů, nalezených v kovošrotu. Celkově jsem do toho kola investoval asi 1500 kč. Je těžký, pořádně nebrzdí a má divně vyskládané převody. Zamknutý vydrží dva dny před hlavním nádražím a díky beranům (řídítkům) se vejde do pražského provozu. Miluji to kolo.


Jel jsem na něm z Lovosic přes Teplice, přes Ústí na Labem, přes hrad Houska do Prahy. Při dalším výletu z Prahy přes Housku, přes Liberec do Nového Města  pod Smrkem a následně do Mnichova Hradiště.

Ale stejně mne nejvíc baví na něm jezdit v Praze. Jde o únik z reality města. Místo koukání na nejspíš právem naštvané a unavené lidi v hromadné dopravě, nebo postávání autem v zácpě kličkuji na kole mezi auty. U každého semaforu počítám kolik aut jsem předjel. Místo čekání na noční tramvaj se dá jezdit po bílých čarách hlavních pražských ulic, které jsou konečně téměř bez aut.

Ještě víc mne baví když u mne přespávají cizinci nebo přespolní kamarádi a nastane ten okamžik kdy není co dělat.
"Pojedeme se projet na kole?"
"Ty tu máš kola?"
"Jasně."

Ten jejich výraz, když sjíždíme tunelem z Žižkova do Karlína, z Hradu na Malostranskou nebo z Letenské pláně do Holešovic.


O tom je. Nemám tušení, která přehazovačka je nejlepší, který pláště nejrychlejší a že potřebuješ kolo za 70 tisíc, je píčovina.   



6/30/14

Stezky na úpatí Smrku

Je to jedno z těch míst, kde jsem byl několikrát. Přípravu a odjezd doprovází otázka, jestli mne to ještě bude bavit. Zatím se tato obava nenaplnila. Málokdy mi vše připadá tak dokonalé a jednoduché, jako když se unaveni vracíme ze Smrku. Ten pocit při návratu je možná lepší, než samotná jízda na kole. Ale nejdřív je cíl a pak až návrat...



Máme k dispozici dodávku a volný víkend, protože se školou jsme nedávno skončili. Já definitivně. Plán na víkend vymýšlíme rychle. Víkendová návštěva rychlebských stezek mne láká už dlouho a kámoše taky. Zbývá jen najít alespoň jedno dalšího člověka, který bych chtěl jet a měl by čas. Je pro mne těžko pochopitelné, že se nám nikoho najít nepodařilo...

Takže měníme plány a v sobotu ráno nabíráme třetího a pádíme na den na Smrk. Ten je asi o polovinu blíž a k jeho návštěvě stačí jeden den. 

Po týdnu v Praze je Smrk jak návštěva jiného světa. Nástupní místo u příjemné hospůdky s výhledem na rybník a hřeben Jizerských hor. Není kam spěchat, takže si dáváme obědovou svačinu. Teď už je čas vyrazit. Z neznámého důvodu mne baví části, které mne při minulých výletech spíš štvaly. Každou návštěvu jedu singtrack rychleji a rychleji. Jsem sám zvědav kam až to zajde. Navíc mne poprvé v poslední čtvrtině nebolí nohy. Z toho mám radost doteď!



Přemýšlíme, že přespíme na Smrku. Ale touha po dobré společnosti nás žene do auta. A do navigace je v rychlosti nastavena Houska v okresu Blatce. Za hodinu a půl už sedíme v hospůdce na troj-pivu. A následně přespáváme v maringotce. Co chtít víc? Nic.

Za fotky děkuji Kubovi, příště si foťák vezmu.
http://www.singltrekpodsmrkem.cz/
http://www.rychlebskestezky.cz/cs/

5/31/14

Ten správný kurz jachtingu II

Namotání lana do lodního šroubu by největší zážitek z plavby, ale dlouho si budu pamatovat i několik dalších. Jsou to takové drobnosti, vytažené z neuvěřitelného týdne na plachetnici. Možná mi vše přišlo tak dobré, protože jsem v den odjezdu odevzdal svou diplomovou práci. Těžko říct. 



Slyšeli jste někdy o nebeských hodinách? Ne? To já do předminulého týdne taky ne. Plujeme v noci a z důvodu, který jsem zapomněl, potřebujeme vědět kolik je hodin. Zrovna se někdo zvedá, že se dojde kouknout do salonu na hodiny. Když instruktor: "A víte jak odečíst čas z oblohy?". Nikdo neví.

Takže, jak to je. Většina lidí dokáže nakonec najít souhvězdí malý a velký vůz. Konec oje malého vozu je hvězda jménem Polárka. Ta vždy ukazuje cestu na sever, tzn. je nad severním pólem. Země se otáčí kolem své osy za 24 hodin. Zemská osa protíná póly. Při pohledu ze Země se noční obloha otočí kolem polárky za 24 hodin. Malá ručička nebeských hodin je mezi polárkou a zadní částí velkého vozu. Šest hodin je na horizontu a ostatní čísla jsou umístěny obráceně (9 je vpravo a 3 vlevo). Nebeské hodiny ukazují nebeský čas, na náš čas se musí převést (viz google). Dobré, že jo?  



Každý večer nebo spíš brzké ráno když jdeme spát, tak instruktor hraje na kytaru staré country písničky. Nejlepší je, že když vstáváme hraje je taky. Pravděpodobně to tak dělá už dlouho, hraje fakt dobře. Asi nejlepší možná večerka a budíček. Především když kotvíme v zátoce a všude okolo je ticho.



Od začátku jsem se těšil na jednu věc. Naše plachetnice byla vybavena na plachtění se spinakrem. To je ta velká barevná plachta vlající před plachetnicí. Složité je vytažení a složení této plachty. Takže to nebudu popisovat. Několik minut běháme po palubě a uvazujeme všechny možné lana. Po kontrole je možné spinakr vytáhnout nahoru. Stojím na přídi a koukám zda se do něčeho nezamotává. Když je plachta vytahována nahoru vidím kolem sebe jen pohybující se červenou látku. Okamžitě ztrácím orientací a jen čekám, až se plachta nafoukne. Plachetnice se spinakrem vypadá dobře a pluje rychle.



Je ráno a společně s dalšími šesti plachetnicemi kotvíme na bójkách v zátoce. Když dosnídáme a chystáme se k vyplutí, instruktor se ptá: "Ukážeme jim jak se vyplouvá?". Souhlasíme. "Takže vytáhněte plachty". Kotvíme na nejmenší možné hloubce a ostatní plachetnice jsou za námi. Když začneme vytahovat plachty znervózní. Plachty máme vyvláté po větru a odvazujeme se od bójky. Tohle asi ještě neviděli. Dotahujeme plachty a bez hluku motoru odplouváme. Vítr ustane přesně na konci zátoky. Stále na nás vidí, takže použít motor by byla ostuda. Místo toho přinášíme první raní piva a čekáme na vítr. V té chvíli je mi líto, že nemáme na lodi českou vlajku.


A to je vše!

5/29/14

Ten správný kurz jachtingu

Na plachetnici stejně jako v autě je možné se zúčastnit kondičních jízd. Jelikož moje zkušenosti teprve nedávno překročily nulovou hodnotu a jelikož není na co čekat. Do kondičních jízd na plachetnici jsem se přihlásil. A jaké to bylo?


Čím víc věcí se pokazí, tím víc se člověk naučí. Náš největší úspěch bylo namotání vlastního lana do lodního šroubu. Je několik způsobů jak to dokázat, ale výsledek je vždy podobný. Lodní šroub se neotáčí a pokud máte štěstí lano se zamotá i kormidla. Naše kormidlo je volné, ale šroub se neotáčí.

Po několika neúspěšných potápěčských pokusech, se rozhodujeme dojet na plachty k molům nebo bójkám do nejbližší zátoky. Plánem je pod plachtami přirazit k molu pro trajekty, kde je dost místa a dostatečná hloubka. Když jsme asi 15 min od mola, zahlídneme trajekt. Takže k molu připlout nejde.

 Máme záložní plán v podobě bójek, který má několik drobných nevýhod. Bójky místní používají ke kotvení malých rybářských člunů, které navíc chtějí mít blízko břehu. Spouštíme na vodu náš nafukovací člun, metr a půl dlouhý a dva a půl koně silný. Jehož úkolem je chytit lano z proplouvající plachetnice a navázat ho k bójce. Naše nejdelší lano je samozřejmě namotané v lodním šroubu. 

Takže plachtíme v trojúhelníku jeho nejostřejší vrchol je v místě bójky a zbylé dva vrcholy jsou směrem na otevřené moře. Kousek od bójky hodíme lano chlápkovi ve člunu a doufáme, že ho stihne uvázat než budeme muset plachetnici otočit zpět na moře Pěkně nám fouká a tak je celý manévr v rychlosti. Nikdo z diváků na břehu nedokáže pochopit proč se plachetnice pod plachtami (teda jen s přední plachtou) snaží vyvázat na tak debilním místě.

Manévr je každým pokusem lepší, až na poslední detail, kterým je včasné uvázání lana k bójce. Je jasné, že takto to nepůjde. Další možností je uvázat lano na bójku  a hodit na loď. Dva pokusy musí být obětovny na vysvětlení nového plánu člověku na člunu.

Další pokus je úspěšný a plachetnici zastavuje malým posunem kotevního bloku bójky. Toho si naštěstí na břehu nikdo nevšiml. Člunem vyvážíme druhou kotvu směrem k otevřenému moři. Místním skončila zábava a odchází domů. Takže takto se to dělá, stojíme asi 4 m od břehu :)


Další zážitky budou následovat... :)
Aloha!

4/30/14

Utratit všechny svoje peníze... II

Je to už pár měsíců co jsem byl na skialpech v Rakousku. V paměti zůstalo několik vybraných a intenzivních zážitků. Takže co zbylo v paměti?


1) jak se to nedělá
Koukám na počáteční prudké stoupání co vede po zasněžené skalce mezi stromky nahoru. Koukám na svoje skoro dvoumetrové těžké lyže. Mám pochybnosti, zda tudy vede cesta, popřípadě o tom zda se dá vyjít na mých lyžích. Znám ten pocit, kdy vím, že je vše špatně. Kouknu znova na svah a vidím kámoše v půlce svahu.

Nezbývá nic jiného než to zkusit. Musím dělat jednu otočku za druhou a pomalu stoupat po jediném přijatelném žebru. Čím prudší svah, delší a těžší lyže tím obtížnější je udělat otočku. Začínám v duchu nadávat. Pod čtyřech otočkách sundavám lyže, které následně připínám  na baťoh. Cestou nahoru se bořím po rozkrok v prašanu. Nadávám si ještě víc. Když si nahoře nandavám lyže, zjišťuji že čtyři otočky stačily ke zlomení osy ve vázání. Teď už nadávám nahlas. Po šesti hodinách zjišťujeme, že se dalo jít nahoru jinou a lepší cestou. Takže tak.


  



  2) když se to povede
Stoupáme k chatě. Celý dnešní výlet je o výstupu k chatě. Mám půjčené lyže, jejich hmotnost je třetinová oproti mým lyžím. Nikdy se mi nešlo do kopce tak snadno. Jediné na co se soustředím je abych nikomu nešlapal na patky lyží. Mám radost, znamená to, že jsem na každém kroku rychlejší než člověk přede mnou. Pamatuji si, že je nutné vystoupit do sedla zhruba ve 3 000 m.n.m..

Sedlo už je na dohled. Cesta je čím dál tím prudší a přichází čas na mnou milované otočky. Na těchto lyžích jdou výrazně líp, ale i tak je každá otočka boj. To je po druhé v životě kdy otočky používám a podle toho to  vypadá. Když mne to přestává bavit, tak zastavuje s tím, že výš nemusíme. K chatě se sjíždí po úbočí. Úbočí začíná čtyřiceti stupňovým svahem s půl metrem prašanu. Ten pocit!





3) dokonalý den
Stojím pod hřebenem. Náš vůdce říká, že hřeben přejdeme v sedle, kde se zrovna nachází slunce. To je přímo proti svahu. Jít kolmo na svah znamená velkou námahu a hodně otoček. Vedle našeho cíle, je mnoho podobných sedel, nechápe proč nás vede zrovna do toho nejnedostupnějšího. V duchu si říkám, že ví proč to dělá, ale pohled na snadnější cestu je demotivující.

Když se konečně vyškrábu do sedla nevěřím vlastním očím. Stojím na rozhraní třech hřebenů a jen z tohoto sedla se dá sjet na tři strany. Sedla do kterých se dalo vystoupit snadněji končí v neuvěřitelně prudkém údolí. Traverzujeme asi deset metrů přes přibližně padesáti stupňový svah. Je tak prudký, že mám obě hůlky v ruce dál od svahu, ale o svah se mohu opírat rukou bez hůlek. Díky tomuto traverzu jsme na začátku nejznámějšího sjezdu oblasti. Jsme tu první. Všude okolo je prašan. Je jasno a nefouká vítr. Máme před sebou přibližně 1500 výškových metrů sjezdu. Myslím, že zbytek si snadno domyslíte!


www.alpy4000.cz


4/12/14

Plachtit v Praze

Je několik věcí na které se v Praze vždy těším a plachtění je jednou z nich...

Začal jsem minulý rok v létě. Chtěl jsem na 4,2 m dlouhé plachetnici získat nějaké zkušenosti, před mojí první plavbou na velké plachetnici (viz tady a tady taky). Už během druhého tréninku bylo jasné, že tahle zábava bude na delší čas. Poslední dobou se plachtění stává mojí nejoblíbenější činností v Praze


Jasně, že Praha není nejdokonalejší místo na plachtění, ale kde jinde můžete plachtit s výhledem na Hrad?


Taky tu občas nefouká, vítr točí na všechny strany a tak dál. Ale někdy to vyjde.


A to je asi vše co jsem říct.



3/15/14

Utratit všechny svoje peníze...

... dobře stavební spoření jsem nevybral.

Vždy jsem byl příznivcem lehce najivní myšlenky, že směnit peníze za zážitky je správná cesta. V Únoru jsem tedy vyrazil do hor. Do mnohem větších hor, než kdy předtím. Cílem bylo lyžovat mimo sjezdovky co možná nejvíc. Odvážný až hloupý nápad, po dvou letech bez lyžování.

První byla na řadě Francie. Podle lidí, které znám nejlepší místo na lyžování v Evropě. Podobné řeči je vždy nutné brát s rezervou. Konkrétně jsme s kámošem směřovali do střediska Tignes. Na internetu zkouknout předpověď počasí a sledovat lavinovou předpověď. To byl plán na týden před odjezdem.

Čekal jsem hodně a musím se přiznat: bylo to lepší než jsem si představoval. Z osmi dní lyžování asi šest sněžilo. Každých 24 hodin připadlo 15-20 cm prašanu.  Každé ráno jsem měl pocit šestiletého děcka, které dostane do rukou zápalky.



Po dvou letech mne štvalo, že nedokážu využít vše co je tu nachystáno. Často jsem se na lyžích trápil a byla to jen moje chyba. Nevím kdy jsem se naposledy bál na sjezdovce, kdy mi připadaly prašanovky moc dlouhé a těžké, kdy jsem naposled nechtěl sjet černou sjezdovku... Pak ale přijde ten dokonalý moment. Je to jako složit velké puzzle, vyhrát v kasínu, sbalit holku snů.

Vše do sebe zapadne.  Stojím nahoře. V hlavě běží "nesmíš to posrat. Není to nic složitého". Pár odpichů hůlkami. Několik prvních obloučků, těžiště vzadu. Vše kolem se zrychluje. Nahlas na sebe mluvím "víc dopředu, předkloň se, není se čeho bát..." Takže jo, s narůstající rychlostí se můžu víc překlonit. Nejpomaleji jak dokážu klopím lyže na stranu. Sleduji jak se zvedá čím dál tím víc sněhu od hran lyží. Cítím jak zpomaluji. Čas pokrčit nohy, srovnat lyže k sobě a začít opačný oblouk.... Ten pocit, když se vše povede. Letmým pohledem zkontrolovat stopu na svahu a rychle na vlek.

Nastaly dny kdy jsem chtěl ještě jezdit, ale nohy už to odmítly. Mít lepší fyzičku, o tom to všechno je.

Takže pocity z lyžařského střediska by jsme měli probrané. Příště něco o to jak se šlape do kopce.

  

3/10/14

Lenost

Je pondělí, poslední čtyři dny byly hezky prožité. Žádná nuda, žádná jednotvárnost. tak si říkám mohl bych něco napsat na blog. Je tu dost rozepsaných článků. Kecám, je tu dost připravených nadpisů. Přemýšlím o každým zvlášť.

Bude to někoho zajímat? Proč by to někdo měl číst? A vůbec má smysl o tom psát? Tohle dnes přeci dokáže každý...

Ale něco vydat už by to chtělo... Před Vánoci jsem nechal vytisknout výběr fotek z dohromady šesti měsíců ve Skandinávii. Tento výběr fotek: