Je 1.8 večer a minulý měsíc nevyšel druhý příspěvek na blogu. Hlavní zábavou byla práce u počítače, které nikoho nezajímá a není důvod o ní psát. Ale plán je jasný dva příspěvky za měsíc. Odpoledne jsem přemýšlel o čem napsat... Bydlely tu dvě Švýcarky... Byly jsem na kole na zmrzlině v centru... Kolo? Jasně mohl bych napsat něco kolech :)
Přes dva roky mám starého favorita je složen ze dvou favoritů, nalezených v kovošrotu. Celkově jsem do toho kola investoval asi 1500 kč. Je těžký, pořádně nebrzdí a má divně vyskládané převody. Zamknutý vydrží dva dny před hlavním nádražím a díky beranům (řídítkům) se vejde do pražského provozu. Miluji to kolo.
Jel jsem na něm z Lovosic přes Teplice, přes Ústí na Labem, přes hrad Houska do Prahy. Při dalším výletu z Prahy přes Housku, přes Liberec do Nového Města pod Smrkem a následně do Mnichova Hradiště.
Ale stejně mne nejvíc baví na něm jezdit v Praze. Jde o únik z reality města. Místo koukání na nejspíš právem naštvané a unavené lidi v hromadné dopravě, nebo postávání autem v zácpě kličkuji na kole mezi auty. U každého semaforu počítám kolik aut jsem předjel. Místo čekání na noční tramvaj se dá jezdit po bílých čarách hlavních pražských ulic, které jsou konečně téměř bez aut.
Ještě víc mne baví když u mne přespávají cizinci nebo přespolní kamarádi a nastane ten okamžik kdy není co dělat.
"Pojedeme se projet na kole?"
"Ty tu máš kola?"
"Jasně."
Ten jejich výraz, když sjíždíme tunelem z Žižkova do Karlína, z Hradu na Malostranskou nebo z Letenské pláně do Holešovic.
O tom je. Nemám tušení, která přehazovačka je nejlepší, který pláště nejrychlejší a že potřebuješ kolo za 70 tisíc, je píčovina.
No comments:
Post a Comment