titulka

titulka

10/31/13

Švédské hory - aneb pořád je co zlepšovat

Toto je můj druhý výlet do švédské přírody. Chci navštívit hory u hranic s Norskem, jsou to jediné Švédské hory pod polárním kruhem. Norové tvrdí, že jim je švédové ukradli. Jak se jmenují vám neřeknu, ale není těžké to zjistit.

Mám koupený Interrail, takže musím koupit jen místenku do vlaku. Sedačky jsou vyprodané. Beru nejlevnější lehátko. Přicházím do vlaku první. Představa vlastního kupé se rozplývá s přicházející paní se dvěma dětmi. Byly ve Stockholmu na výletě, jako každý rok. Prý je Stockholm na podzim nejhezčí. Kluk závodně lyžuje a jeho největší sen je lyžovat v Alpách. Říkám mu, že můj sen je lyžovat v Norsku. Každý chce to co nemá :). Na další zastávce přistupují do kupé ještě kluk s holkou. Mají běžky, to se mi hodně nelíbí. Já nemám ani sněžnice...




Všichni vystupují v posledním městečku, já vystupuji v poslední vesnici. Vlak už dál nejede. Sněhu je tu dost, ale dá se to zvládnout. Čeká mne 8 km chůze po silnici k parkovišti kde začínají značené cesty. Dnes mám v plánu dojít k nejbližší chatě a další dny se uvidí. Chata je vzdálena 15 km. Původní plán byla trochu vzdálenější chata. Když vidím jak opuštěné je tohle místo, představa závěru cesty za tmy nechci realizovat. Nemám GPS ani buzolu, ale po prvním výletě, jsem investoval do odpovídající mapy.

Vyrážím. Cesta je prošlápnuta trochu lidmi a trochu zvířaty. Takže sleduji značky, stopy lidí a stopy psů. Někdy jsou na cestě i stopy Losů. Soby žijí, až za polárním kruhem :) Přemýšlím, jestli Losi používají lidské cesty aby si ušetřili práci, nebo naopak. Žádného losa jsem cestou nepotkal, ani jsem po tom netoužil.




Typickým orientačním bodem švédských turistických cest jsou mosty. Poblíž jednoho takového zrovna stojím. Je tu přístřešek s ohništěm. V igelitkách nejsou schované odpadky, ale naštípané třísky na podpal. Zde končí stopy pěšáků. Dál jde stopa od běžkaře. Ten šel po zimní cestě. Rád bych se vydal po letní, ale značky byly asi nakresleny na zemi, která je pod sněhem.

Nevýhodou zimní cesty je, že ji vymysleli pro běžkaře, skialpinisty a lidi na sněžnicích. Nepočítá s tím, že by tudy šel někdo v pohorkách a vede přímo do kopce přes mokřinu. Cestu označují tyče s velkým červeným křížem. Snažím se šlapat hlavně na kameny co koukají ze sněhu, a nepropadnout do mokřiny. Postupuji  pomalu a na západním horizontu je vidět přibližující se oblačnost. Začíná pršet a během chvilky déšť přechází do sněžení. Před půl hodinkou jsem viděl tak 15 tyčí, teď vidím sotva tu nejbližší. Nedokážu určit jak jdu rychle. Vždy si určím kolik tyčí musím minout, než si dám pauzu. Na šlapání po kamenech si  nedávám pozor, chci hlavně dojít k chatě dřív, než vít zesílí.




Sklon se ze začíná zmenšovat a zlepšuje se i viditelnost. Vidím kousek přede mnou bivak a na hřebeni chatu.

10/27/13

Plachtění v Řecku II

Vážně si nepamatuji co se mi zdálo, ani zda loď pluje nebo stojí. Jen slyším "Jsi vzhůru? Je východ slunce. Pojď se podívat!" Dělám, že nic neslyším. Kombinace alkoholu a noční plavby způsobuje, že tento východ slunce dobrovolně vynechám. Vstal bych, jen kdyby se měnily hlídky.



Vstávám když už je loď zakotvena v zátoce. Prý je to pirátská zátoka. Vede do ní jen 20 metrů široká úžina, která má uprostřed kámen v hloubce asi 1,5 metrů. Poté se zátoka rychle otevírá a vypadá jako velké jezero. Břehy se nejdřív zvedají pomalu, ale po půl až jednom kilometru přecházejí v pěkné kopce. Kotvíme kousek od rybářské krčmy a několika domků. Přesně třech domků. Další obydlí jsou na konci (nejdál od moře) zátoky. V celém Řecku jsou domy ozdobeny vždy naprosto stejným odstínem modré barvy. Základová barva je samozřejmě bílá.

Během odpočinku na lodi se podaří najít šroubek z hlavní plachty. Zůstal půlku noci ležet na palubě. A. ho našla náhodou. Nikoho by nenapadlo, že tam vydrží celou noc. Hlavní plachta je tímto opravena. 





Jdeme se projít. Většina posádky chce skončit u konce zátoky a vrátit se do krčmy. Je ale vidět sedlo. Myslím, že ze sedla bude vidět na moře. Nutit ostatní se mi nechce. Říkám, že dojdu do sedla a pak se za nimi stavím na pivko. Nápadu se chytá T. a vyrážíme.

Cestou potkáváme rozpadlý kostelík. Zůstala v něm malovaná výzdoba. Jsou vidět zbytky klenby a dá se odhadnout půdorys. Kousek za kostelíkem je obydlený dům. Všude kolem něj kvetou tmavě červené kytky a někdo v něm bydlí. Potkáváme pár lidí a všichni nás zdraví a usmívají se. Asi nechápou co tady hledáme.

Ze sedla je vidět moře na třech stranách ostrova. Vždy mezi kopci. S pomalu zapadajícím sluncem je to nádherný pohled. Je vidět i na zátoku a zakotvené plachetnice. Rozhodujeme se vyjít na vrchol nejbližšího kopce. Z vrcholu jsou vidět vysoké útesy, které ostrov lemují ze severní strany. A kluci pod nimi nad ránem pluli.



Plujeme zase na motor. Tentokrát není vítr ani vlny. Moře je dokonale hladké a modré. Obzor nejde přesně rozeznat modrá z moře přechází na modrou z oblohy. S modrou barvou kontrastují jen bílé plachetnice, které předjíždíme. My jedem na motor oni stojí na plachty. Po pár hodinách se začíná zvedat vítr. Není dost silný, aby dokázal pohánět plachetnici chtěnou rychlostí. Přesto vytahujeme obě plachty, to umožní snížit otáčky motoru. Tím se šetři palivo při stejné rychlosti jako bez plachet.

Dnes budeme kotvit v zátoce u řecké vesnice. Není to obyčejná zátoka. Při přiblížení ke kotvišti jsou vidět bývalé navigační světla. Jsou na na skaliskách, zhruba 40 metrů na mořem. Hory se zde zvedají přímo od mořské hladiny. Z paluby by šlo nastoupit do lezeckých cest. Nevím, jestli zde nějaké jsou. Líbí se mi to. Proplouváme zátokou širokou 300 až 50 metru, kterou obklopují hory vysoké 300 až 500 metrů. Kotviště na konci je tak úzké, že u jedné skalní stěny vyhodíme kotvu a k molu u druhé straně jsme vyvázáni lanama. Hloubka je jen o 20 cm větší než náš ponor. Majitel restaurace tvrdí, že hloubka je v pohodě. "Perfect depth, perfect depth. anchor here!" Plachetnice po nás škrtne kýlem o dno, když se snaží otočit. Chlápek už neříká nic. Nikdy nevěřte lidem na břehu.

Na plachetnici je vše neuvěřitelně pomalé a klidné, když je moře klidné a vítr ideální. A nebo je to tím, že jsem neměl hodinky.

AHOY!

10/25/13

Řecké ostrovy na plachetnici

Vzpomínám si na telefonát. Zvedám telefon: "Dobrý den, David Novák." "Dobrý den, K., Vltava-Yacht. Vy s námi jedete na týden na plachetnici do Řecka. Je to tak?" "Ano, je..." "Měla bych na vás prosbu..." "Hmm..." "Vadilo by vám kdyby jste byl v jiné posádce, než bylo původně plánované? Kapitána znám, bude to lepší. Jsem si jistá." Uběhlo několik vteřin bezvýsledného přemýšlení. Nemám rád když nevím jaká je lepší odpověď. Jsem optimista. "V pohodě, nevadí" "Dobře, děkuji. Nashledanou na letišti" "Nashle". Nemám nejmenší tušení co si o tom myslet. Říkala, že to to bude lepší. Snad ví co dělá, ale moc se mi to nelíbilo. Zbýval týden do odletu




Nebyl bych na výletě kdyby se něco nestalo s telefonem. Normálně přestane fungovat roaming. Tentokrát v tom byl telefon nevinně. Zapoměl jsem svůj PIN. Nesmějte se, to se mi stalo poprvé. Každopádně jsem byl kompletně bez kontaktu s mojí novou posádkou a taky se všemi ostatními. Off-line!

Jdu za K. "Prosím tě mohla, by jsi mne nasměrovat na mojí posádku? Nefunguje mi telefon, neptej se proč. Loď i posádku jsme našli. Uff, od teď telefon nepotřebuji. Celý týden jsem nevěděl kolik je hodin, no kolikrát to zažijete?

V posádku tvoří kapitán a 5 lidí, ten pátý jsem já. Máme tří kajutovou loď. Je dlouhá 40 stop (LOA - lengh over all - celková délka). Připadá mi dost velká, ale patří k těm menším. V naší flotile je nejmenší. Fouká vítr tak, že vlny na moři mají modré čepice. Všichni mne ujišťují že tento vítr je pro plachetnici ideální. Jinak to nejede. Přesto dnes zůstáváme v maríně.




FOTKY

Při plachtění je fakt zima. Pokud se jede ostře protivětru ( křižování ) nebo na boční vítr, společně se skutečným větrem působí i vlastní vítr od pohybu plachetnice. Jednoduše když jsme pluli při +20°C pod všemi plachtami proti větru, měj jsem na sobě bundu. Všichni ostatní ji měli taky. V Praze jsem přemýšlel zda si vezmu moiru a podvlíkačky. Vzal jsem jen moiru. Příště vezmu i ty podvlíkačky. Pluli jsme za dokonalého nesportovního počasí - slunce a slabý vítr. Takže zima je většinou větší než ta o které mluvím...



Představa noční plavby mne znervózňovala. Délka etapy byla přibližně 60 Nm (námořní míle). Lehce optimistická teoretická rychlost plavby plavby plachetnice je 3,5 Nm/h (uzel). To je pěkných 16 hodin plachtění. Dokud bylo světlo od slunce a následně i od měsíce, vítr fungoval. S příchodem tmy, se vítr vypnul. Bylo deset večer. A my byly ve třetině cesty. Přestalo foukat je jedna věc, to že vlny zůstaly je druhá.

Pokud loď pluje sebe-pomaleji, ale tak aby dokázala mít nafouknuté plachty, je stabilní a nehoupe se do boku. Pokud je vítr slabý a houpání vln dokáže přesunovat ráhno z jednoho boku na druhý, přichází komplikace. Loď přestane plout, vydává hroznej randál, a ideální je stáhnout plachty a jít se koupat. To by nesměla být noc. V noci je tato situace nepříjemná. Nepříjemná, ne nebezpečná. Někdo musí pořád kormidlovat stojící loď a minimalizovat bouchání plachet. Čekat na vítr bez plachet se nedá, loď se začne rozhoupávat čím dál tím víc. Plachty lodi dodávají rovnováhu... ve skutečnosti brzdí její boční pohyb.

I tak jsme zkusili stáhnout kosatku a nechat hlavní plachtu. Pak stáhnout i hlavní plachtu, člověk se na palubě trochu nudí a ten kravál ho fakt sere. Když jsme se pokoušeli hlavní vytáhnout zpátky. T. si všímá, že na jednom závěsu hlavní plachty chybí šroubek. Plachta nejde vypnout a mohla by se roztrhat. Plachta se může roztrhat i bez silného větru.

Je půlnoc, plachtit jen na genu (přední plachta) by nám trvalo hrozně dlouho. "Regatto, Regatto, Regatto, Tady Kasíci. Máme problém s hlavní plachtou. Odstupujeme ze závodu a zapínáme motor. Konec."

Mám s T. první hlídku. Je mi hrozná kosa. Ale začíná foukat vítr. Dobrý vítr. Super. Vypínáme motor a vytahujeme nahoru Genu. Jedeme 5,5 uzle. To je skoro rekord týdne a máme jen jednu plachtu. Hned je veselejší nálada. Hlídka končí a pádíme spát. M. a P. dokormidlují pod plachtami až k cíli. Ha noční etapa je za námi.