S každou fotkou lyžaře v prašanu, která se objeví na internetu, jsem víc a víc nedočkavý. Po zimě plné plachtění se konečně blíží výlet do hor. Do hor které nekončí jedním hřebenem, do hor kam dopadá dostatek srážek z Atlantiku, do hor kterým náleží nejvyšší hora Evropy. Jasně si uvědomuji že čím víc se bude těšit tím horší bude realita... ale nemohu si pomoct!
Pravdou je že, předpověď počasí se třemi dny sněžení a půl metrem prašanu nám nevyšla. Takže jsme i po nejdrobnějším nočním sněžení vyrazili mimo sjezdovky. Prašanu napadlo asi 10 cm, obloha byla v barvě moře a k tomu nízký stupeň lavinového nebezpeční. Byla by drzost chtít ten den víc.
První den je přesně podle očekávání - večer začíná pršet. Nějak zvlášť mne to nepřekvapuje, těšil jsem se moc. S mapou a průvodcem hledáme nejjednodušší sjezdy v dosahu lanovek, ale pokud možno mimo středisko. Pár se jich tu najde.
Při čekání na prašan škrábeme sjezdovky, tedy hlavně já na prašanovkách s nikdy broušenými hranami. Ostatním to jde na normálních lyžích o poznání lépe. Pro mne trochu nudné sjezdovky, doplňují výhledy na okolní hory. Výhledy do okolí mne nepřestávají bavit ani na konci týdne.
Vždy se snažím brát k mapě sjezdovek také normální turistickou mapu. Naše středisko bylo velké, ještě o trochu větší než si teď možná představujete. Přesto zabíralo pouze polovinu naší turistické mapy. Co bylo na druhé polovině? Tak trochu jiný svět :)
A to je vše. Na další fotce je hřeben s několika vrcholy nad 3000 m.n.m., který ukončuje středisko. Ti co tu byly, ví že je to malá bezvýznamná lež.